Na tom, že je bydlení důležité, se shodne naprostá většina našinců. Odlišně se budou vyjadřovat zřejmě jenom nepočetní bezdomovci, kteří už si na život na ulici zvykli a tato se tak stala definitivně jejich domovem. Bydlení nám totiž poskytuje jistotu, pohodlí a bezpečí. A třeba nejen to – pokud bydlíme ve svém vlastním objektu, je tento i nesporným hodnotným majetkem, a podle toho, kde bydlíme, se také rozvíjejí naše vztahy s ostatními lidmi. Nejen šaty, ale i bydlení dělá člověka.
Ale bydlení není nic, co bychom měli jisté. Ani to nejhorší. Jistotou je jenom bezprizorný život na ulici, pokud se nepřičiníme a nenecháme ani úřady nebo charity, aby nám aspoň trochu pomohly. Když chceme bydlet v nájmu, musíme si vydělat dostatek peněz a něco si najít, pokud chceme něco vlastního, musíme našetřit ještě víc peněz nebo si aspoň vzít hypotéku a tu potom splatit. A to nebývá v případě mnohých z nás nic snadného.
Chápu, že ceny bydlení jsou dnes vysoké. A chápu tedy i ty, kdo jsou s tím nespokojení, protože si nedokážou vydělat tolik, kolik by na to potřebovali. Ale na druhou stranu mne podobní lidé často štvou. Protože kritizovat umí každý, ale ne každý je také ochoten pro to něco udělat. Víte například, kolikrát jsem zlostné výlevy nespokojenců komentoval na Facebooku slovy, zda už si třeba zkusili najít přivýdělek, který mám i já, a schytal jsem to, protože přece nebudou mít dotyční dvě zaměstnání? Že prý mají nárok dobře žít i z jednoho platu!
Ale s někým takovým nesouhlasím. Jistě, není to příjemná situace, když má člověk obětovat volno kvůli dalšímu příjmu, ale máme přece tržní společnost. A v té by neměli uspět ti, kdo chtějí jen brát. Každý se má přizpůsobit svým možnostem nebo své možnosti vylepšit. I když jde o bydlení, onu jednu ze základních lidských potřeb.
Bydlení je zkrátka těžko dostupné. A je třeba pro něj něco udělat. A dokud si myslíme, že za nějakého politika bude líp, určitě líp nebude.