Jsou muži a muži. Jsou tací, kteří se snaží sbalit snad každou ženu, kterou potkají a jsou tací, kteří čekají, až se skutečně objeví taková žena, která za to bude stát. Mnohem více je ale těch, kteří se pokusí sbalit každou ženu, která kolem nich projde. Dnes je velký problém to, že si mnoho mužů ve vyšším věku myslí, že jsou krásní, stále mladí a že na ně poletí každá žena, která kolem nich projde. Není pro ně problém pozvat na rande dívku, která je třeba o dvacet let mladší než daný muž. Pokud se stane, že do toho daná dívka půjde, muže to jen utvrdí v tom, že je krásný a dokonalý, i když tomu tak vůbec být nemusí.

Jestliže by si měli lidé něco uvědomit a to zejména starší muži, pak je to to, že mladé dívky si s nimi kolikrát začnou jen proto, že předpokládají, že daný muž má peníze a nebude pro něj problém dané dívce koupit cokoliv, co bude chtít. Najdou se i mladé dívky, které si něco začnou s mužem, který už má jen pár let života a to proto, že vědí, že všechny peníze daného muže budou jednou dané ženy, což znamená, že se daná žena bude mít dobře. Jestli se poté žena rozhodne najít si někoho mladšího, je již na ni, ale je pro ni důležité, že mnohdy nezíská pouze peníze, ale také bydlení po muži.

Muži by si měli uvědomit, že mladé dívky si s nimi rozhodně nezačnou proto, že by se daným dívkám líbili. Vždy jsou za tím peníze nebo bydlení. Nikdy to není o tom, že by se daná dívka zamilovala. Jsou muži, kteří se opravdu snaží sbalit kde, co. Něco takového ale není dobře. Nebylo by daleko lepší, kdyby se muži drželi své věkové kategorie? Určitě bylo. Skutečně dnes existuje spousta párů, kde je obrovský věkový rozdíl. Mnoho lidí říká, že věk není žádnou překážkou. Na něčem takovém je sice něco pravdy, ale věřte, že je vždy nějaký důvod, proč se žena rozhodla muži na vztah kývnout. Bylo by dobré, aby se sebou muži něco dělali a hlavně se nad sebou zamysleli. Nic není jen tak.

Holky jistě dostávaly všelijaké panenky a další dívčí věcičky. Ale kluci, ti byli rádi za pořádnou mičudu, ale také za nějaké modely aut. To je takové chlapecké království. Jistě měl skoro každý nějakou garáž, například jen z papírové krabice a v ní celou sbírku aut. Proto již v tomto útlém věku většina kluků naprosto bezpečně rozpoznala druhy a rok výroby jednotlivých typů. Tedy věci, které například já nerozeznám dodnes. Z čehož mají všichni moji známí děsnou bžundu.

Malý kluk má radost z každého nového modelu. Samozřejmě, že jde pak také o to, pochlubit se novým autem mezi svými vrstevníky. Kluci musí především závidět a loudit po rodičích totéž. Nu, copak to pak mají dospělí muži jinak. Nezřídka jsem byl přítomen debatě mezi dospělými o svých autech. Pánové se chlubili stejně jako kdyby jim bylo deset roků a ta debata jim vydržela určitě hodně dlouho. Jak dlouho to nevím, neb jsem se jí nikdy neúčastnil a automobily všeho druhu považuji za víceméně nutné zlo. Ano, od dětství.

Ovšem takové modely aut, to je pro kluka něco zcela jiného. Pokud je třeba jen z umělé hmoty a je s ním dobře zacházeno, může vydržet hodně dlouho a je to pak taková milá vzpomínka na vlastní dětství a třeba i kamarády. Takové auto má pak mimo klasické hodnoty také hodnotu duchovní.

Milé dámy a čtenářky by možná zajímalo, kde se takové věci prodávají, kdyby náhodou chtěly udělat radost svému synovi, nebo také vnoučeti, či snad už pravnoučeti. Tak tedy, ženy naše rozmilé, nemusíte nikde složitě hledat. Vám postačí upřít svůj něžný zrak na text v tomto článku, který má jinou barvu a kliknout na něj. Je to takzvaný odkaz, anglicky link, který má tu magickou moc a sílu, že vás přenese do království autíček a jiných věcí určených jak pro pány kluky, tak i pro některé dívenky. Ano, i ty se mohou zajímat o automobily, namísto obvyklých panenek.

S muži to není vždycky ideální a s muži to také není vždycky úplnÄ› lehké. MÄ› samotnou vždycky tÅ™eba mrzí fakt, když se moje maminka s mým otcem stále dokola hádají. A řeknu vám, že oni dva se hádají docela velice Äasto, hodnÄ› mÄ› to mrzí a kolikrát také doma vždycky breÄím, protože si absolutnÄ› nedokáži pomoct a také nerozumím tomu, jaké oni dva si vždycky najdou téma, aby se mohli pohádat. Jak je tohle vůbec možné, že vlastnÄ› můžou každý den nacházet jedno téma a nebo dvě témata, kvůli nimž se potom pohádají? Já sama jsem si, Å™ekla, že radÄ›ji budu sama, než abych mÄ›la potom nÄ›jakého partnera. Partnera, se kterým se budu stále jenom hádat. AbsolutnÄ› nemám ráda hádky. Hádky mi opravdu hodnÄ› vadí a myslím si, že každý ÄlovÄ›k je spíše takový unavený z hádek. A nebo ho to potom velice mrzí. Znám hodnÄ› lidí, kteří se hodnÄ› hádají.

A vÄ›tÅ¡inou je to muž se ženou. Nikdy jsem tÅ™eba nevidÄ›la, že by se opravdu hodnÄ› Äasto hádaly dvě ženy nebo dva muži. Sice ano, dvě ženy se také dokážou opravdu hodnÄ› hádat, ale ve vÄ›tÅ¡inÄ› případů tÅ™eba v devadesáti procentech jsou to páry, muž a žena, muž a žena se spolu hádají docela Äasto.

Když jsem já měla svůj první vztah, když jsem byla sedmnáctiletá holka, tak musím uznat, že my jsme se s partnerem také docela dost hádali, ale to bylo možná kvůli tomu, protože my jsme vlastně neměli rodinu. On chtěl chodit stále někam na zábavy a na diskotéky, zatímco já bych třeba ve dvou ráda sportovala a nebo chodila do kina, v tomhle jsme se jednoduše nese neshodli. Byly to malichernosti, protože nyní vím, že tohle je úplná malichernost. To dnešní problémy, kdy se třeba lidé hádají kvůli financím a nebo kvůli dětem, tak jsou to potom veliké problémy a nebo potom je tady nevěra a podobně. Kdyby partner mi zahnul, tak já bych nevěru absolutně nikdy neodpustila.