Holky jistě dostávaly všelijaké panenky a další dívčí věcičky. Ale kluci, ti byli rádi za pořádnou mičudu, ale také za nějaké modely aut. To je takové chlapecké království. Jistě měl skoro každý nějakou garáž, například jen z papírové krabice a v ní celou sbírku aut. Proto již v tomto útlém věku většina kluků naprosto bezpečně rozpoznala druhy a rok výroby jednotlivých typů. Tedy věci, které například já nerozeznám dodnes. Z čehož mají všichni moji známí děsnou bžundu.

Malý kluk má radost z každého nového modelu. Samozřejmě, že jde pak také o to, pochlubit se novým autem mezi svými vrstevníky. Kluci musí především závidět a loudit po rodičích totéž. Nu, copak to pak mají dospělí muži jinak. Nezřídka jsem byl přítomen debatě mezi dospělými o svých autech. Pánové se chlubili stejně jako kdyby jim bylo deset roků a ta debata jim vydržela určitě hodně dlouho. Jak dlouho to nevím, neb jsem se jí nikdy neúčastnil a automobily všeho druhu považuji za víceméně nutné zlo. Ano, od dětství.

Ovšem takové modely aut, to je pro kluka něco zcela jiného. Pokud je třeba jen z umělé hmoty a je s ním dobře zacházeno, může vydržet hodně dlouho a je to pak taková milá vzpomínka na vlastní dětství a třeba i kamarády. Takové auto má pak mimo klasické hodnoty také hodnotu duchovní.

Milé dámy a čtenářky by možná zajímalo, kde se takové věci prodávají, kdyby náhodou chtěly udělat radost svému synovi, nebo také vnoučeti, či snad už pravnoučeti. Tak tedy, ženy naše rozmilé, nemusíte nikde složitě hledat. Vám postačí upřít svůj něžný zrak na text v tomto článku, který má jinou barvu a kliknout na něj. Je to takzvaný odkaz, anglicky link, který má tu magickou moc a sílu, že vás přenese do království autíček a jiných věcí určených jak pro pány kluky, tak i pro některé dívenky. Ano, i ty se mohou zajímat o automobily, namísto obvyklých panenek.

S muži to není vždycky ideální a s muži to také není vždycky úplnÄ› lehké. MÄ› samotnou vždycky tÅ™eba mrzí fakt, když se moje maminka s mým otcem stále dokola hádají. A řeknu vám, že oni dva se hádají docela velice Äasto, hodnÄ› mÄ› to mrzí a kolikrát také doma vždycky breÄím, protože si absolutnÄ› nedokáži pomoct a také nerozumím tomu, jaké oni dva si vždycky najdou téma, aby se mohli pohádat. Jak je tohle vůbec možné, že vlastnÄ› můžou každý den nacházet jedno téma a nebo dvě témata, kvůli nimž se potom pohádají? Já sama jsem si, Å™ekla, že radÄ›ji budu sama, než abych mÄ›la potom nÄ›jakého partnera. Partnera, se kterým se budu stále jenom hádat. AbsolutnÄ› nemám ráda hádky. Hádky mi opravdu hodnÄ› vadí a myslím si, že každý ÄlovÄ›k je spíše takový unavený z hádek. A nebo ho to potom velice mrzí. Znám hodnÄ› lidí, kteří se hodnÄ› hádají.

A vÄ›tÅ¡inou je to muž se ženou. Nikdy jsem tÅ™eba nevidÄ›la, že by se opravdu hodnÄ› Äasto hádaly dvě ženy nebo dva muži. Sice ano, dvě ženy se také dokážou opravdu hodnÄ› hádat, ale ve vÄ›tÅ¡inÄ› případů tÅ™eba v devadesáti procentech jsou to páry, muž a žena, muž a žena se spolu hádají docela Äasto.

Když jsem já měla svůj první vztah, když jsem byla sedmnáctiletá holka, tak musím uznat, že my jsme se s partnerem také docela dost hádali, ale to bylo možná kvůli tomu, protože my jsme vlastně neměli rodinu. On chtěl chodit stále někam na zábavy a na diskotéky, zatímco já bych třeba ve dvou ráda sportovala a nebo chodila do kina, v tomhle jsme se jednoduše nese neshodli. Byly to malichernosti, protože nyní vím, že tohle je úplná malichernost. To dnešní problémy, kdy se třeba lidé hádají kvůli financím a nebo kvůli dětem, tak jsou to potom veliké problémy a nebo potom je tady nevěra a podobně. Kdyby partner mi zahnul, tak já bych nevěru absolutně nikdy neodpustila.